Mí rodiče už delší dobu plánují prodat barák a postavit si nový - menší, úspornější a hlavně jinde. Náš dům je tedy v nabídce realitní kanceláře a čas od času se k nám někdo zajde podívat. Včera se jedna taková prohlídka po dlouhé době konala. Vůbec jsem na to neměla náladu a kdybych nebyla líná, šla bych někam ven, abych ty lidi nemusela vůbec ani vidět. Ne že by mi nějak vadilo, že k nám chodí cizí lidi nebo že prodáváme dům - to mi vůbec nevadí, spíš naopak, jenomže mám teď často takové asociální nálady. No ale díky té své proslulé zdechlosti někam odejít, jsem zůstala doma a musím říct, že jsem ráda, protože tak komická náhoda mě už dlouho nenavštívila. Zatímco rodiče, rodina a realitní makléř procházeli ostatní pokoje, já jsem byla v tom svém a četla si knížku na přijímačky, aby to ve chvíli, kdy přijdou do mého pokoje, vypadalo jako z katalogu na dětský pokoj - odrostlé dítě sedí na své vysněné sedačce a čte si. Prostě úplně jako v Ikea. Přišli. Zvedla jsem oči od knížky a ujistila paní zájemkyni, že mě neruší, že se klidně můžou jít podívat dál. Tak šli a paní se ptala, co to čtu, tak jsem jí řekla, že to mám na přijímačky na psychologii a ona se začala hrozně smát. Napadá vás proč? Protože je to psycholožka! Já to prostě beru jako srandovní náhodu a znamení z nějakých vyšších sfér. Je to už třetí psycholožka, která mi naprostou náhodou přišla do života a nabídla pomoc. Na ty předchozí dvě jsem se vyprdla. Tuto už budu brát vážně!
Jinak, změnila jsem adresu blogu. Je to takhle výstižnější. Příště vám možná prozradím co se za tím skrývá.
Teď se mějte rádi,
Z.
Žádné komentáře:
Okomentovat