Osm

Sedm je moje oblíbené číslo, osm následuje a stejně tak ode dneška následuje osm dní, kdy ještě budu moct odeslat přihlášky na vysoké školy. Potom už si můžu tak maximálně říct "Uf, stihla jsem to!" nebo "Ty si vážně nejzdechlejší člověk na světě!". Už v listopadu jsem měla možnost ty přihlášky vyplnit a odeslat. Trvalo mi tři měsíce, než jsem si je vyplnila a uložila. Když jsem je ukládala, položila jsem si otázku "Budou mi teď stačit tři týdny na to, abych je odeslala?". Ta doba "za tři týdny" se nezastavitelně blíží a já si vážně, VÁŽNĚ, nejsem jistá, že to odešlu. Nejsem já vážně nejzdechlejší člověk na světě? 

Srandovní náhody a jiné radosti v maturantově životě.

Tak mi to, drazí milí krásní čtenáři, s těmi články o maturitní četbě moc nevyšlo, co? Vlastně mě to ani nepřekvapuje. Je zima. Zima je pro mě čas spánku a odpočinku. Vůbec nic do té školy nedělám. A vůbec mě to nesere. Často mívám takové krátké, za to velice intenzivní návaly silné vůle a motivace, ale vzhledem k té jejich krátké životnosti je to celkem naprd(nutí). Kdybyste někdo měli nějaký zaručený návod na to, jak se snižuje intenzita a zvyšuje doba trvání těchto návalů, tak sem s tím! Ptala jsem se už tolika lidí a serverů a nikdo mi nesdělil nic nového. Asi je to opravdu jen a jen na nás samotných. :-)

Mí rodiče už delší dobu plánují prodat barák a postavit si nový - menší, úspornější a hlavně jinde. Náš dům je tedy v nabídce realitní kanceláře a čas od času se k nám někdo zajde podívat. Včera se jedna taková prohlídka po dlouhé době konala. Vůbec jsem na to neměla náladu a kdybych nebyla líná, šla bych někam ven, abych ty lidi nemusela vůbec ani vidět. Ne že by mi nějak vadilo, že k nám chodí cizí lidi  nebo že prodáváme dům - to mi vůbec nevadí, spíš naopak, jenomže mám teď často takové asociální nálady. No ale díky té své proslulé zdechlosti někam odejít, jsem zůstala doma a musím říct, že jsem ráda, protože tak komická náhoda mě už dlouho nenavštívila. Zatímco rodiče, rodina a realitní makléř procházeli ostatní pokoje, já jsem byla v tom svém a četla si knížku na přijímačky, aby to ve chvíli, kdy přijdou do mého pokoje, vypadalo jako z katalogu na dětský pokoj - odrostlé dítě sedí na své vysněné sedačce a čte si. Prostě úplně jako v Ikea. Přišli. Zvedla jsem oči od knížky a ujistila paní zájemkyni, že mě neruší, že se klidně můžou jít podívat dál. Tak šli a paní se ptala, co to čtu, tak jsem jí řekla, že to mám na přijímačky na psychologii a ona se začala hrozně smát. Napadá vás proč? Protože je to psycholožka! Já to prostě beru jako srandovní náhodu a znamení z nějakých vyšších sfér. Je to už třetí psycholožka, která mi naprostou náhodou přišla do života a nabídla pomoc. Na ty předchozí dvě jsem se vyprdla. Tuto už budu brát vážně! 

Jinak, změnila jsem adresu blogu. Je to takhle výstižnější. Příště vám možná prozradím co se za tím skrývá. 

Teď se mějte rádi, 

Z. 

Maturitní četba - Lakomec

Jako asi všichni maturanti na světě chci v květnu úspěšně odmaturovat, ale stejně jako hodně ostatních maturantů (a nejen maturantů) mě nebaví učit se. Chci říct, učit se neefektivně a nezábavně. To znamená: sedět nad učebnicemi tak dlouho, dokud si to zatracené učivo nenarvu do hlavy - tak to mě fakt nebaví a ani to neumím, protože mě jakmile něco nebaví, tak to prostě dřív nebo později přestanu dělat. Proto musím hledat takové cesty, které mě baví. Abyste si o mně zase nemysleli, že jsem v tom učení nějaký génius a mám samé jedničky, tak vás na úvod ujistím, že ne. Vlastně jsem se zatím moc neučila - ani v tom maturitním ročníku jsem ještě nezačala (!!), na vysvědčení se mi už od sekundy objevuje minimálně jedna dostatečně a celkem slušná základna dobře. To ale neznamená, že to efektivní učení nemám geniálně nastudované, vymyšlené a naplánované. Já jsem totiž nevyléčitelný organizátor a plánovač, takže jsem si už v září při zakládání tohoto blogu řekla - proč toho blogu nevyužít jako takové motivace ty plány uskutečnit?  To znamená, že tady budu každý týden psát článek o maturitní četbě - doufejme. Nebude to klasický rozbor, jak ho mnozí známe kupříkladu z rozbor-dila.cz, bude to spíš takové povídání o tom, proč si myslím, že je daná knížka k maturitě dobrá a nebo naopak ne. Myslím si, že by to mohlo být užitečné pro všechny současné i budoucí maturanty a především pro mě (pardón, ozval se ten malývelký sobec uvnitř mé jinak naprosto obětavé duše). Donutí mě to, doufám, číst a stihnout přečíst 20 knih k maturitě, pomůže mi to urovnat si myšlenky, bude mě to bavit - odpočinu si u toho a budu ze sebe mít dobrý pocit, že jsem někomu možná pomohla si udělat seznam knih k maturitě - óóó la la!

A abyste mi věřili, že jenom tak blbě nepíšu, tak si můžete už dneska přečíst něco málo o Lakomci. Prostě důkaz místo slibů a to si napíšu do diáře na každý pátek/sobotu/neděli. A jestli se na to dříve nebo později vyseru, tak už fakt nevím, co se sebou mám dělat.

Tak tedy Lakomec.

Satirická komedie od Jeana-Baptista Pouqelina, více známého pod pseudonymem Moliére je kraťulinká kniha, kterou si můžete přečíst například tady. Já jsem Lakomce přečetla během 2 hodin v posteli, když se mi z ní ještě nechtělo vylézat ven. Do děje jsem se velice rychle dostala a četlo se mi dobře. Proč? Protože tato kniha je napsána naprosto skvělým způsobem. Žádná cizí slova, žádná stará mluva, naopak - hovorový jazyk, nespisovné výrazy, vtipné dialogy a jednoduchá zápletka, takže to pochopíte, i kdybyste nechtěli. Dalším velkým plusem při četbě Lakomce pro mě bylo, že se tam nesetkáte s milionem postav s detailní charakteristikou, takže si myslím, že si je v klidu všechny zapamatujete. Tím nechci říct, že si k maturitě nemáte dávat knížky, kde je moc postav, to byste si tam možná pak neměli co dát, protože mě napadá hodně takových knížek, ale určitě si to dobře rozmyslete a zvažte, jak moc detailní výpověď o postavách od vás váš učitel očekává. Lakomec mi v tomhle naprosto vyhovoval. Málo postav s jednoduchou, ale podle mě dostatečnou charakteristikou. Je to komedie, takže se světe div se, zasmějete. Já si většinou při četbě dramat představuju, že jsem v divadle a tu hru zkouším, takže to někdy docela prožívám. Pokud to tak máte taky, nebudete se prostě nudit. Nejvíc mě bavila scéna, kdy se Harpagon naprosto kouzelně dohadoval se svou dcerou Eliškou, že se bude vdávat.

—Eliška: (s úklonou) Já se nechci, prosím, vůbec vdávat, otče!

Harpagon: (pitvoří se po ní) A já, dceruško, já miláčku, zase, prosím, chci, aby ses vdala.
Eliška: Prosím tě za odpuštění, milý otče.

Harpagon: (znovu se po ní pitvoří) Prosím tě za odpuštění, milá dcero! 

Eliška: Jsem panu Anselmovi pokorně nakloněna, ale já (s novou úklonou), já si ho, promiň nevezmu. 

Harpagon: Jsem ti pokorně oddán, ale ty (znovu se po ní pitvoří), ty si ho, promiň, vezmeš hned dnes večer. 

Eliška: Dnes večer? 

Harpagon: Dnes večer.Eliška: (s novou úklonou) To se nestane, milý otče.

Harpagon: (znovu se po ní pitvoří) To se stane, milá dcero.

Eliška: Nestane

Harpagon: Stane

Eliška: Říkám ti, že ne.

Harpagon: Říkám ti, že ano

 Eliška:  K tomu kroku mě nepřinutíš.

Harpagon: K tomu kroku tě přinutím. 

Eliška: Než takového manžela – vezmu si raději život. 

Harpagon: Ty si nevezmeš život, nýbrž jeho. Ale podívejme na tu opovážlivost! Viděl kdo kdy dceru mluvit s otcem takovým způsobem?

  Eliška: A viděl kdo kdy otce provdávat dceru tímto způsobem?

  Harpagon: Je to partie, proti které se nedá nic namítat, a já se sázím, že každý tuto mou volbu pochválí.

  Eliška: A já se zase sázím,  že žádný rozumný člověk ji neschválí
Harpagon: (spatřiv z dálky Valeria) Hm! Tu máme Valeria. Chceš, abychom ho povolali za rozhodčího našeho sporu?

.................

Další věc, která je pro mě při výběru knih k maturitě hodně důležitá jsou zajímavosti, divadelní záznamy a filmy, které jsou ke knize k nalezení. K Lakomci tohle všechno najdete. Na YouTube jsem našla dva rozdílné záznamy z divadla a na csfd český a francouzský film, takže se můžete podívat a u maturity pak srovnávat, kritizovat a okouzlovat.

Za mě tedy Lakomce k maturitě určitě napsat a to bez obav. Je to neuvěřitelné staré dílo - nebo teda aspoň pro mě je 17.století dost nepředstavitelně vzdálená doba, ale na rozdíl od jiných děl z té doby, je napsáno (možná by bylo lepší napsat přeloženo) dnešnímu mladému čtenáři čitelným jazykem a v neposlední řadě, i téma, kterým se Moliére zabýval, je nadčasové, takže budete vědět, o čem je řeč a bude se vám o tom u maturity dobře mluvit.

Suma sumárum: 

• čitelně napsáno
• krátké 
• dobře zapamatovatelné 
• divadelní záznamy  +  filmy  

Tak co myslíte? Budou mít takovéto články pro někoho přínos? Mám v tom pokračovat? :-) 

2015

Je to tady. Je rok 2015.

Chtěla bych všem popřát, aby byl přesně takový, jaký si ho vysníte - ale pozor! Nezapomínejte, že chcete-li své sny uskutečnit, musíte se na chvíli probudit a maličko tomu pomoct. <--- No, Zorino, tady sis to sama napsala, tak se tím už konečně začni řídit. 

Co bude rok 2015 znamenat pro mě a na co se těším?

Rok 2015 se pro mě v první polovině ponese ve znamení Maturity a ve druhé polovině by se měl logicky nést ve znamení nástupu na vysokou školu. Na všechno se těším. I na tu maturitu. Beru to jakože půjdu pokecat s učiteli. Jestli se těším na vysokou školu nebo ne, nemůžu teď říct, protože tak nějak nevím, jestli se na ni dostanu. Nemůžu ani říct, že doufám v přijetí, protože nedoufám vůbec v nic. Beru to tak, že ať už se dostanu nebo ne, bude vše tak, jak to být má. Určitě mi nebude hůř, protože navzdory tomu, že "vždy může být hůř", věřím v to, že po opuštění ústavu, ve kterém trčím už osmým rokem, už bude jen líp. Aspoň na pár let. Ať už je strávím kdekoliv. Bude to neuvěřitelná úleva a svoboda. Největší svoboda bude, až se jednoho krásného dne, a kdoví, třeba to bude taky už v tomto roce, konečně rozhodnu a odjedu někam daleko - bez peněz, protože jsem líná si je vydělat, bez velkých plánů a zajištěného bydlení a práce. Odjedu a co budu dělat začnu řešit až na místě. Ha ha ha, kdo mě zná, tak ví, že mě to sice abnormálně láká, ale jsem příliš velký poseroutka, abych to udělala sama (:D :D).

Rok 2015 pro mě bude rok, kdy začnu po 18 letech žít jinak.

A co se nejspíš nezmění nejen v roce 2015, ale nikdy?

Nikdy nezapomenu na to, co všechno pro mě udělali mí rodiče - myslím, že s přibývajícím věkem jim budu naopak vděčnější a vděčnější.

Nikdy nepřestanu fanaticky milovat Beatles - nebudu to vždy dávat fanaticky najevo, ale uvnitř to bude navždy. Do posledního výdechu budou mít v mém srdci místo John, Paul, George, Ringo a takzvaní pátí beatlové, protože to, jakým způsobem mě ovlivnila jejich hudba se prostě nedá opomínat.

Nikdy nezměním svůj negativní postoj k násilným řešením a k neupřímnému jednání.

Nikdy nepochopím, jak může někdo ubližovat němým tvářím.

Nikdy nepřestanu říkat nikdy, i když jsem se už párkrát přesvědčila, že by se to fakt nemělo říkat, protože člověk opravdu neví - opravdu ne, kam ho život zavede. Tak teda na to 5x napsané nikdy v tomto článku! :D

Kdyby si někdo říkal "Chudák holka, bude zklamaná, když si to maluje tak růžově", tak nebojte, já vím, že jsem snílek, ale vyhovuje mi to asi víc než si dokážete představit. Ty moje naivní sny a představy o budoucnosti mě udržují v jakžtakž dobré náladě a ta víra v to, že by se opravdu mohly uskutečnit mě udržuje v aktivním stavu. Kdybych je neměla, tak bych nejspíš skončila jako úplný antisociál doma na gauči, který nikam nechodí, protože všechno a všichni jsou špatní. Proč? Já nevím. Takže to nebudu měnit a budu si pořád dokola snít nové sny a dělat vše pro to, aby se mi aspoň některé z nich jednou splnily. A když se nějaký nesplní? Zkusím to znovu nebo si najdu nový. 

Tak jo, to by bylo asi všechno. Už snad jen dodám, že budu moc ráda, když se tady objeví podobný článek i příští rok a bude nás tady víc. 

Mějte se rádi, 

Z.