Stát se paní Starkeyovou a už nikdy nemuset do školy

"Chtěla bych být komparz ve filmu s Beatles, prohodit pár osudových vět s Ringo Starrem, vzít si ho za muže a v životě už nemuset chodit do školy."

Myslím, že tato stručná věta vystihuje nejen mě samotnou, ale taky uplynulý týden, kdy jsem velmi panicky začala po osmé a naposledy školní rok na gymplu. Celou septimu a celé prázdniny jsem byla velmi optimistická a říkala si "Jó, to bude sranda, žádná chemie, žádná fyzika, hezky na to najedeš a o svaťáku už se ani nebudeš mít co učit, všechno už to budeš umět!" . V pondělí mě zasypala lavina informací a nějak se mě zmocnila panika. Přála jsem si vrátit čas na začátek prázdnin a trochu líp se na to psychicky připravit. Panika už mě (prozatím) opustila, ale pochybnosti a stres jsou tady pořád. Nejhorší na tom je, že si za to můžu sama. Kdybych se těch sedm let neflákala, kdyby kdyby kdyby. Znáte to. Celou dobu víte, jak to skončí, když nebudete dělat, to co máte, ale stejně to neděláte a za pár týdnů, měsíců, let, potom šílíte a přísaháte, že už to nikdy takhle nepodceníte. Stroj času bohužel nemám, Doktora Who se mi zatím bohužel taky nepodařilo zkontaktovat, a tak mi teď už nezbývá nic jiného, než se obrnit dobrou náladou a co nejpříjemněji to učení zvládnout. Jelikož jsem teď ve fázi té nejbrutálnější odhodlanosti a mám pocit, že snad i změním svět, tak jsem si pro jistotu pořídila tento virtuální prostor, kde ty své skvělé postřehy, nápady a zkušenosti, které se jistě už během příštího týdne začnou objevovat, předám davům malých i velkých jedinců dychtících po efektivním vzdělávání.